Adolescence

-je věk od konce 15. až do 18. respektive 20. roku (mladiství); je to jakýsi přestupěň dospělosti. Období bouří a vzdorů, zmatků a konfliktů je již překonáno, objevuje se stabilizace zájmů i postojů, mnoho adolescentů má již úspěchy v umění a ve sportu, řada dívek prožívá již první těhotenství, mateřství a vstupuje do manželství, která jsou však v celku předčasná a obvykle se brzy rozpadají. Většina adolescentů, zejména ne-studentů, vede již více či méně pravidelný sexuální život a našla svou mužskou a ženskou identitu. Uvolňuje se, nikoli zcela, závislost na rodičích dále se formuluje úroveň sebevědomí a životní filozofii (úvahy o smyslu života) a o sebereflexi, dovršuje se tělesný vzrůst a charakteristické sekundární pohlavní tělesné rozdíly. Objevuje se potřeba samostatnosti a u mladistvých hochů nezřídka sklony k předvádění se, potřeba výkonu a prestiže, chlubení a sebezdůrazňování, autostylizace a kritický realismus.

U adolescentů se prohlubuje mentální diferenciace mezi studenty a nestudenty, obě skupiny však často stejným způsobem tráví svůj volný čas (na diskotékách, na trampování apod.). Vývoj osobnosti je relativně dovršen, adolescenti mají na konci tohoto období již relativně ustálené zájmy a postoje a připravují se na své budoucí zaměstnání. V tomto období také hranice mezi mládeží a dospělými již nejsou přesněji rozpoznatelné. Nezaměstnanost a prodlužování doby vzdělání vedou k opožděnému zapojování mládeže do života společnosti a k setrvávání v závislém postavení vůči rodičům. V různých ekosociálních a historických podmínkách se vytváří různý obraz mládí: německé generace účastné na  2. světové válce neprožily mládí a byly označovány za „ztracenou generaci“ respektive za „skeptickou generaci“ s otřesením, poměrem k tradičním hodnotám.

Filosoficky, nikoli sociologicky, orientovaná pedagogická antropologie se ptá po smyslu mládí. Mnozí, zejména starší adolescenti, pociťují obavy z budoucnosti (nezaměstnanost) a nespokojenost se společnými poměry a vyjadřují ho účastí v různých „protestních hnutí“ (např.: „hippies“ „skinheads“ američtí „pekelní andělé“ atd.). V politickém myšlení dochází k polarizaci na levicově a pravicově smýšlející. V německých výzkumech hodnotové orientace adolescentů byly zjištěny preference autonomie a sebeurčení, objevují se generační rozdíly ve smýšlené a negativní poměr ke světu dospělých spolu s reformistickými tendencemi. To se, mimo jiné projevilo koncem šedesátých let našeho století revolučním studentským hnutím, které bylo podněcováno ideami H. Macuse, ale i W. Reicha (dovršení „sexuální revoluce“). Adolescenti – studenti se citlivě konfrontují s politickými, ekonomickými a sociálními poměry své doby. Každá etapa lidského života má své charakteristické hodnoty a své rozpory mezi mladými a starými. Sexuální touhy jsou vcelku bez zábran využívány, ale četné „lásky“ jsou tu často náhradou za nejistotu trvalejších hodnot („neurotická erotika“ navzájem odcizených lidí)

Rodina

-představuje skupinu osob přímo spjatých pokrevními svazky, manželstvím nebo adopcí, jejíž dospělí členové jsou odpovědni za výchovou dětí.

Moderní rodina

V moderním světě se role rodiny uvolňuje právě v souvislosti s majetkoprávními vztahy. Žena během dvacátého století získala značnou samostatnost osobní, finanční a společenskou, dokonce nepovažuje za nutné udržovat vztah s mužem kvůli společné výchově dětí. V naší zemi se rodina v tradičním pojetí rozpadá zhruba od sedmdesátých let 20. století, kdy došlo k definitivnímu překonání společenskému odsudku rozvodu. Důsledkem je generace již dnešních  čtyřicátníků a padesátníků, které z rodinného prostředí neznají některé vzorce chování, protože je nemohli odpozorovat z interakce a komunikace vlastních rodičů. Nedokážou řešit vlastní problémy, nebyli vedeni k úctě vůči partnerovi, k důsledné a odpovědné výchově dítěte a ani k úctě k vlastním předkům. Nemohli tudíž nic z toho předa dál a jejich potomci se rozvádějí také. Nyní vyrůstá generace, která se hůře orientuje v takzvaných tradičních hodnotách, ale možná právě proto je vědomě hledá. Situace je složitější o vlivy totalitního systému, kdy se sice rodina měla stát bezpečným územím, ale už v sobě nesla rozkladné prvky zvenčí.

V současnosti mnoho odborníků i laiků pochybuje o schopnosti dalšího setrvání „tradiční“ rodiny, ale zkušenosti ukazují, že pokud je pominuta hmotná stránka existence jako prvořadá, potom se stává důležitou péči o děti a jejich výchova v tradičním smyslu. Dítě potřebuje znát vzorce chování, jaké se mimo úplnou rodinu, pokud možno i s širším  okruhem příbuzných, nikdy později nemůže „doporučit“.

Rodina s adolescenty