Moje stránky :o)

Jedna z památek Hradce Králové je:

Bílá věž                                                                                                          

7. června roku 1574, za primase Martina Cejpa z Peclinovce, byla z milodarů obyvatel uprostřed západní strany Velkého náměstí v Hradci Králové zahájena stavba Bílé věže. Během následujících 6ti let nad čtvercem 10x10 m a na základech vyrostla 48 metrů vysoká věž z hořického pískovce.

Následovala stavba střechy, jenž několikrát změnila tvar i barvu. Svítila mědí, bývala bělošedá nebo zelená. Každou změnu přijímala veřejnost s krajní nevolí. Poslední přeměna tvaru přidala roku 1840 věži 20 m výšky.V květnu roku 1581 byl slavnostně zavěšen do čtvrtého patra věže impozantní zvon Augustin, vysoký 169 cm a široký 260 cm,který vyrobil již roku 1508 na náklad obce a měšťanů hradecký zvonař Ondřej Žáček. V Čechách ho velikostí předčí jen svatovítský zvon Zikmund. Hradecký zvon před umístěním na Bílou věž hlaholil 72 roků v nízké dřevěné zvonici na hřbitově u kostela sv. Ducha. Protože do věže udeřil blesk,začalo vedení města pátrat po příčině. Zjistilo se, že zvon s největší pravděpodobností nebyl posvěcen, což tedy na žádost městského magistrátu učinil roku 1705 biskup Tobiáš Jan Becker.

Roku 1585 začal na Bílé věži Hradečanům odměřovat čas orloj. Zhotovil ho hodinář Vavřinec z Nového Města pražského. Dne 1.října 1829 byl uveden do chodu nový orloj,který zkonstruoval a ručně zhotovil Josef Božek,mechanik a hodinář stavovského polytechnického ústavu v Praze. Stroj s kyvadlem dlouhým 440cm ovládal 4 ciferníky o průměrech 600cm, každý s minutovou rafií dlouhou 336cm, hodinovou 260cm a s číslicemi vysokými 80cm. Odbíjel hodinové čtvrti a opakoval i hodiny.

S hodinami na Bílé věži byly odjakživa potíže. Dlouhých 238 let,až do roku 1829, měly takzvaný celý neboli český ciferník, rozdělený na 24 hodin. První hodina na něm začínala západem slunce. Koncem 19. století se už silně zpožďovaly, v r. 1923 je zastavil blesk. R. 1929 polámala vichřice rafie.

Také věž si občas vyžádala opravu. Jednu takovou nařídilo 13.září 1836 pražské zemské gubernium. Mimo materiál, o kterém se předpokládalo, že bude obcí věnován, činil rozpočet na opravu 1380 zlatých konvenční měny. Tehdy vznikl spor mezi městem a katolickou církví o to, kdo opravu zaplatí. Ukázalo se, že není jasné, kdo je vlastně majitelem Bílé věže. Mluvčí církve, děkan Valenta, tehdy poukázal, že Bílá věž nebyla postaveny k náboženským účelům, že je ozdobena znaky a heslem světských vrchností, že stavebně nesouvisí s katedrálou sv. Ducha, že má funkci městské hlásky, že je trvalým obydlím hlásného, kterého platí obec, že obec zajišťuje chod orloje, že věž byla postavena městem téměř o tři století po sv. Duchu. Gubernium po dvouletém sporu rozhodlo 22.října 1838, že Bílá věž patří městu, a to že tedy zaplatí opravu. Ale protože za zvonění Augustinem plynou poplatky nikoli do městské, ale zádušní pokladny, má se církev na opravě finančně podílet. V roce 1936 napsal městský tajemník právní rada L. Domečka, že zvon Augustin je zapsán v inventářích jako majetek sv. Ducha a že již kronikář, jezuita Fr. Švenda (1741-1822) nazývá Augustina jeho klenotem.

Nad renesančním portrétem Bílé věže je vytesáno latinské heslo císaře Maxmiliána II. „Deus providebit, vigilandum tamen“. Vedle českého překladu „Bůh bude prozřetelným, přesto je třeba bdít“ se v literatuře vyskytují překlady volnější“ například „I při vší prozřetelnosti Boží my bdíme.“